George Harrison

    "Hare Krišna! Hare Krišna,"  křičel George Harrison dílem ze strachu a zčásti také proto, aby zahnal útočníka. Stalo se to 30. prosince 1999, kdy do jeho domu vnikl šílený Michael Abram, oháněl se nožem, omráčil Harrisonovu ženu Olivii a sápal se po exbeatlovi. Abram věřil, že je pátým beatlem a že jeho obět musí být čaroděj. Harrison se ubránil. Lennon před dvaceti lety podlehl. Nechybělo mnoho a z nejslavnější skupiny světa by zůstala naživu jen polovina.
    Oxfordský soud byl k Abramovi mimořádně shovívavý. Čtyřiatřicetiletý šílenec je nevinen, protože prý jednal v pominutí smyslů. "Georgi, promiň," vzkázal své oběti útočník, který se považoval za posla boží spravedlnosti...

KNĚZ NA ROCKOVÝ ÚVAZEK

    Jestli byl John Lennon bouřlivákem, Paul McCartney kejklířem a Ringo Starr klaunem, pak kytaristovi Harrisonovi by sedla role rockového kněze. Posla východní duchovnosti. To on hraje na sitar ve skladbě Norwegian Wood, to on přiblížil kapelu k indické hudbě. Ani problematický pobyt Beatles u jogína Maharishiho, který si z víry udělal tak trochu kšeft, nezviklal Harrisonovo přesvědčení. "Kromě duchovního rozměru je ta muzika neuvěřitelně pozitivní,"  říkal Harrison o indické hudbě. Přijímal vše, co s ní souviselo: filosofii, meditace, vegetariánskou stravu, styl oblékání.
    Pod rozvážnou maskou rockového kněze se ovšem skrývaly hříšné touhy po rychlosti. Harrison si plnil dětské sny v nejlepších autech Ferrari, Porsche, Rolls-Royce nebo BMW, se kterými se proháněl po Londýně šílenou rychlostí. Když jednou nečekaně zhaslo pouliční osvětlení, řidič ztratil orientaci a ve stopadesátikilometrové rychlosti vlétl do svodidel. Harrison ani jeho žena Patti neměli zapnuté bezpečnostní pásy. Pattie zůstala po nárazu zhroucená a nejevila známky života, a tak se do krve pořezaný Harrison vysoukal z auta a zoufale zastavoval přijíždějící auto. Řidič se zděsil jeho zjevu a odmítl vystoupit. "Podívejte se na sebe,"  křičel na pořezaného Harrisona. Naštěstí se jim podařilo přivolat pomoc a Patti si poležela dva týdny v nemocnici.
    Přísně podle své bible Bhagavadgíty Harrison jistě nežil, zato pomáhal, kde mohl. Například svého učitele na sitar Raviho Šankara uvedl mezi rockovou smetánku. Na festivalu v Monterey v roce 1967 byl indický mistr přijat s ovacemi, náležejícími hvězdám. "Šankar mě ovlivnil nejvíc, je mým přítelem a duchovním vůdcem,"  říkal Harrison. Nejduchovnější člen skupiny Beatles podporoval i sektu Hare Krišna. Zaručil se za jejich dům v Londýně a beatlesovská firma Apple jim s Harrisonovým přispěním vydala úspěšný singl The Hare Krishna Mantra. Strýček samaritán byl zavalen žádostmi, když jakýsi mladý krišnovec chtěl peníze na zubní protézu a jiný fanoušek žádal, aby Harrison natočil desku s dětskými písněmi. Geoffrey Giuliano v knize Dark Horse (u nás ji vydala Votobia) píše, jak Harrisonovi někdo ukradl při návštěvě krišnovské bohoslužby boty. Tehdy trpělivost přetekla a nasupený exbeatle si to prý rázoval domů po ulici v ponožkách. Ale když mu Ravi Šankar vyprávěl o zoufalé humanitární situaci v Bangladéši, postižené hladomorem i válkou, Harrison neváhal ani minutu. Zavolal Ringu Starrovi (Lennon po předběžném slibu vycouval, McCartney odmítl), přesvědčil Boba Dylana, kytaristu Erika Claptona a získal producenta Allena Kleina. Za pět týdnů, 1. srpna 1971, se konaly dva charitativní koncerty pro Bangladéš v newyorském sále Madison Square Garden. Vstupenky byly vyprodány za šest hodin, zatímco trojalbum The Concert For Bangla Desh vylétlo na špičku britské hitparády a dostalo cenu Grammy jako deska roku 1971. Filmový dokument z projektu Bangladéš byl promítán i v klubových kinech bývalého Československa. Nekompromisní daňový úřad a obchodníci, kteří cenu trojalba předražovali, to vše značně uzemnilo Harrisonův idealismus. Nakonec prý Koncert pro Bangladéš vydělai 15 miliónů dolarů a stal se vzorem pro Live Aid, kolosální humanitární festival osmdesátých let.

ČERNÝ KŮŇ

    Na Koncertu pro Bangladéš Harrison dotáhl nejdále své přání ovlivňovat svět prostřednictvím hudby. Ostatně první polovina sedmdesátých let byla pro nejmladšího Beatla, narozeného 25. února 1943 v liverpoolské části Wavertree, obdobím satisfakce. U Beatles si připadal jako černý kůň, na něhož si nikdo nevsadil a který dostane šanci, jen když monopolní autorská dvojice Lennon-McCartney dovolí. "My s Ringem jsme dělnická třída Beatles,"  říkal Harrison, autor jedinečné melodie While My Guitar Gently Weeps z Bílého dvojalba. Z desky Abbey Road už Harríson vyčníval naprosto zásadně díky hřejivé skladbě Here Comes The Sun a baladě Something. Ta se stala hned po Yesterday nejčastěji přebíranou písní Beatles. Ovšem ironií osudu to byl právě černý kůň Harrison, jehož skladbu o sobectví, nazvanou I Me Mine, dokončovali Beatles mezi posledními snímky. Ringo, John, Paul a George už spolu nedokázali komunikovat.
    Rozpad Beatles povolil otěže i Harrisonovi, který musel být nabitý muzikou jako generátor. Na soundtracku k filmu Wonderwall (1969), který je prvním sólovým projektem pobeatlesovské éry, to ještě tak nevypadalo. Harrisonovy kompozice, v nichž se prolínal rock s indickou nebo konkrétní hudbou, sloužily plně filmu a posluchači je neprávem přehlédli. Ani titul Elec
tronic Sounds, jakási pocta Moogovu syntezátoru, neudělal díru do světa. Ale pak, koncem roku 1970, Harrison na lidi vysypal celé trojalbum All Things Must Pass. Bylo čtvrté v Británii, první ve Spojených státech a prodalo se ho více než tři milióny kusů. S deskou mu pomáhala parta, ke které se Harrison rád vracel: kytarista Eric Clapton, baskytarista Klaus Voorman, hráč na klávesy Billy Preston, bubeník Ringo Starr a další. Spoluproducent Phil Spector, stavitel zvukových stěn, dal Harrisonově hudbě stylovou šířku, hutnost a vznosnost. Směsice oduševnělosti, beatu a zpěvnosti vykrystalizovala v písni My Sweet Lord, ze které se stal obrovský hit. Záhy však tato melodie zhořkla Harrisonovi v ústech, když musel čelit obvinění z plagiátorství písně He's So Fine, kterou složil Ronnie Mack a již v roce 1963 nahrála skupina Chiffons. Soud dal přednost He's So Fine, i když prý nešlo o vědomé kopírování, a Harrison zaplatil majiteli práv více než půl miliónu dolarů. I tak je trojalbum All Things Must Pass triumfem hodným beatla, který Harrison již nikdy nepřekonal. "Chtěl bych, abych vždycky, když napíšu písničku, mohl přijít k někomu, kdo má speciální program na počítači, já bych tomu přístroji zazpíval svoji píseň a počítač by řekl 'lituju' nebo 'ano, OK'. Jsem ochotný to udělat, protože úplně nejposlednější věc, kterou bych chtěl, je strávit zbytek života před soudem, nebo kdybych musel čelit lidem, kteří si myslí: 'Jo, oni proklepávají Harrisona kvůli My Sweet Lord, pojďme se soudit .' Proto jsem začal být paranoidní, co se týče psaní. A říkal jsem si: 'Bože, já se nechci ani dotknout kytary nebo piana, pokud bych se měl dotýkat něčího tónu'. Ta melodie by mohla někomu patřit, je lepší si dávat pozor," tvrdil Harrison v jednom interview v roce 1983.
    Pro obal této desky se nechal vyfotografovat na paradoxní usedlosti Friar Park, která leží v městečku Henley. Kromě excentrických soch mnichů a parku se stromy ve tvaru kuželů či vřeten má nezvyklou výzdobu i vnitřek sídla. Například pohyblivé nosy mnichů slouží jako spínače elektrického osvětlení. Bývalý majitel Frank Crisp si na pozemcích vybudoval také malý Matterhorn a dal vyhloubit jeskyně, které zatopil vodou, a tudy provázel své návštěvníky. Po Crispově smrti zde sídlila katolická církev a na jaře 1970 koupil zámecké sídlo Harrison. Vybudoval si ve Friar Parku i luxusní nahrávací studio. Postupně se k Harrisonovi nastěhovali bratři Harry a Peter s rodinami. Harry byl jmenován správcem panství a Peter šéfoval deseti zahradníkům a jednomu botanikovi. S příchodem nového majitele Friar Parku se vyrojily i historky. Prý jak se pohybuje po svém panství v holínkách a se slamákem na hlavě, je k nerozeznání od svých zahradníků. Pověsti přiživoval Harrisonův otec, oblíbený návštěvník hospůdek v Henley.

    Rockový kazatel obklopený svým Friar Parkem to zkusil s další deskou Living In The Material World (1973). Opět chtěl přivést posluchače ke svému Bohu, ale kritikům se zdálo jeho dílo průměrné. S odstupem času to tak nevypadá; Harrison prostě napsal kolekci silných písní Who Can See It, Be Here Now, That Is All, mezi nimiž se singl Give Me Love (Give Me Peace On Earth) stal americkou jedničkou.
    Nyní se Harrison cítil dostatečně silný na to, aby vybudoval vlastní nahrávací značku Dark Horse ­ Černý kůň. Víme proč. Měla to být realističtější firma než beatlesovský snílkovský podnik Apple Corps, který zruinovali šarlatáni. Jako jeden z prvních podepsal nahrávací smlouvu Ravi Sankar, ale jediným firemním úspěchem kromě samotného Harrisona bylo vokální duo Splinter s deskou Costafine Town (1974).

BYE BYE LOVE

    Harrison si hodně sliboval od obchodního spojení s gramofonovou firmou A&M, která mu vyplatila půldruhého miliónu dolarů na rozjezd značky Dark Horse. Výměnou za to dostala Harrisonovo sólové album, pojmenované rovněž Dark Horse. Nebyl to velký byznys, černý kůň kulhal. Unavený Harrison byl z formy, turné s Ravim Šankarem a indickými hudebníky se nevyvedlo podle jeho osvětářských představ. A písní Bye Bye Love, vypůjčenou od Everly Brothers, dával Harrison jakési milostné sbohem své první ženě Patti Boydové.
    O skvělou matku, která žila jeho kariérou a jež hostila čajem i nejvtíravější fanoušky Beatles, Harrison přišel v roce 1970. Měla rakovinový nádor na mozku. Harrison za ní chodil denně do nemocnice, zrovna když natáčel kolekci All Things Must Pass. Po jedné návštěvě napsal zoufalou píseň Deep Blue, která je o bezmoci, o tom, že v takových situacích člověk nedokáže svým bližním pomoci.
    Patti Boydovou, půvabnou blondýnu a modelku, Hárrison okouzlil při natáčení filmu Perný den. Absolvovala s ním meditační školení v Indii, chroupali spolu zeleninu, přečetla většinu knih jeho oblíbených duchovních mistrů. Ale nelíbil se jí odměřený krišnovský postoj vůči sexu, který náboženští guruové uznávali jen pro případ plození potomstva. Toho se jim s Harrisonem nedostalo, navíc konzervativní manžel držel Patti stále doma. Nakonec, jako v červeném románku, mu utekla s nejlepším přítelem Erikem Claptonem. "George byl tak pohroužen do svých meditací, že si ji nedokázal udržet. Chtěla, aby trochu žárlil, a tak si na to vybrala mě. Ale já se do ní šíleně zamiloval," svěřil se Clapton, který o Patti napsal jednu ze svých nejlepších pís
Layla. Po mnoha milostných avantýrách se Harrisonovi vyvedlo až druhé manželství s Mexičankou Olivií Ariasovou. Vzali se v roce 1978, kdy Harrisona náhle opustil otec a zároveň spatřil světlo světa syn Dhani. V překladu ze sanskrtu to znamená Bohatý.
    Co se týče hudby, Harrisonova invence spíše chudla. Deska Extra Texture (Read All About It) z roku 1975 držela pohromadě hlavně díky aranžérským fintám. Když bylo Harrisonovi třiatřicet a jedna třetina roku k tomu, připravil album Thirty Three And A Third; trochu se muzikantsky pochlapil. Skladbu Crackerbox Palace ozdobil prvky reggae, zatímco podařený This Song se ironicky vypořádal s prohraným sporem kolem My Sweet Lord. A Dear One je prostě krásná píseň. Jenže Harrison odevzdal nahrávku tohoto alba pozdě a firma A&M ho chtěla žalovat o 10 miliónů dolarů. Zasmušilý kazatel nelenil a přesvědčil šéfy Warner Music, aby je ho smlouvu od A&M odkoupili. Černý kůň, který se na chvíli dostal do lepšího postavení, potom klusal spíše v tempech písničkářského průměru. Dokladem jsou desky George Harrison (1979) nebo Somewhere In England (1981), ze které pochází píseň All Those Years Ago, věnovaná zavražděnému Johnu Lennonovi. Ve Friar Parku se k jejímu natáčení sešli zbývající živí
beatlové. Bylo to jejich jediné setkání za mikrofonem v osmdesátých letech, kdy právníci stále ještě parcelovali rozhádané impérium Beat­les.

LUCY IN THE SKY WITH DIAMONDS

    I po rozpadu Beatles pokračoval Harrison v experimentech s drogami. "LSD, to byla řada dveří v mé hlavě, které se otevíraly,"  říkal Harrison. Ovšem heroinu se bál, měl intuitivní strach z injekčních stříkaček. V drogách zpočátku nehledal únik, ale vnitřní poznávání a držel prý svou zvědavost pod kontrolou. "Jednou jsem viděl v mikroskopu zvětšené molekuly LSD. Nepovzbudilo mě to. Tak tohle jsem si pral do hlavy?" zapochyboval Harrison. Dospěl k názoru, že s tvrdší drogou urazíte jen část cesty, ale na to, abyste se dostali k meditačnímu vrcholu, musíte být střízliví. I tak se drogového návyku Harrison dlouho zbavoval. Ještě v osmdesátých letech pořádal kokainové večírky, a když odletěl na dovolenou na Havaj nebo do Austrálie, mohli prý překupníci v okolí Friar Parku zavřít krám.
    Skomírání černého koně mezitím pokračovalo deskou Gone Troppo (1982), která se nedostala do britské hitparády, a nezúročenou finanční spoluúčastí na filmu Bullshot!.
    S filmem si Harrison začal někdy v roce 1978, kdy s manažerem Denisem O'Brienem založili společnost Hand Made Films Production Ltd. Prvním projektem byla úspěšná montypythonovská parodie The Life Of Brian. Snímek Mona Lisa, milostný příběh trestance a prostitutky, získal dokonce nominaci na Oscara. S Madonnou a jejím bývalým manželem Seanem Pennem však Harrisonova společnost pohořela. Film Shanghai Surprise, ve kterém dvojice ztvárnila misionářku a dobrodruha, propadl včetně muziky, již Harrison aranžoval.
    Jenže sinusoida opisující Harrisonův osud jako sled špiček, průměrů i pádů, nabrala koncem osmdesátých let strmý kurs vzhůru. Začalo to v létě 1987 vydařeným vystoupením s Ringem Starrem a Erikem Claptonem na charitativním kon
certu Prince's Trust. A potom nové album Cloud Nine, kde oba přátelé hostovali, vysadilo Harrisona až na desátou příčku hitparády v Británii i za oceánem. Pilotní píseň Got My Mind Set On You, Harrisonova verze rhythm'n'bluesového standardu Rudyho Clarka, byla v Americe číslem jedna. Jeden z nejpřekvapivějších návratů rockové historie se stal skutečností. Zásluhu na tom měl nový producent Jeff Lynne, bývalý šéf kapely Electric Light Orchestra. Dochutil Harrisonovy vzdušné melodie a opřel o ně svěží rocková aranžmá. S Jeffem Lynnem se George Harrison znovu našel i v superspolku Traveling Wilburys, tvořeném ještě Bobem Dylanem, Royem Orbisonem a Tomem Pettym. Jejich album The Traveling Wilburys: Volume One (1988) bylo dítětem uvolněného jamování rockových staříků a prodávalo se skvěle. Harrison zářil, ale ne nadlouho. Smrt Roye Orbisona vedla k rozpuštění rodiny Wilburyových.
    V devadesátých letech se
Harrisonovi ozvala jiná rodina, ze které stále prchal a o níž říkal, že ho kdysi uzavřela do sebe jako do krabice. Beatles. Utichly soudní spory i staré averze mezi Yoko Ono a třemi čtvrtinami Beatles. Ukázalo se, že písně Beatles přežily všechny hudební revoluce odcházejícího století. Ale to už je známý příběh o nejvýnosnějším archívu všech popových dob, nazvaném The Beatles Anthology. Na jeho zveřejnění participoval i černý kůň vzadu, tichý beatle George Harrison. Muž, který se nerad ohlížel za sebe, rezignoval a pochopil, že stínu Beatles nelze uniknout. V roce 2000 je kolekce jejich nejznámějších hitů opět na vrcholu hitparády.

Z časopisu Reflex 52/00